
Klimatické změny, ke kterým došlo v tzv. úrodném půlměsíci (Fertile Crescent) přibližně před 10.000 lety, vedly k rozšíření divokých obilovin, které byly předchůdci současné pšenice. V průběhu doby prodělaly mnoho genetických změn nejen náhodných, ale později i cílených, které vedly ke vzniku velmi rozdílných rostlin.
Původní pšenice byla divoká travina nazývaná "jednozrnná" (einkorn). Přibližně před 10.000 lety představovala významnou složku potravin lidí - lovců a sběračů - žijících v Mezopotamii a údolích Eufratu a Tigrisu na Středním východě; právě tato oblast byla nazývána úrodný půlměsíc. Množství zrní, které lidé takto získávali, jim umožňovalo zakládat stálé vesnice a vytvořit základ zemědělství. V současné době hlavní podíl cereálních potravin tvoří moderní odrůdy pšenice, které byly po stolení modifikovány a šlechtěny.
Při dozrávání divoké pšenice vypadávají zrna z klasu a tak snižují výnosy. Zrna jsou rovněž obalena slupkou - plevami. Hybridizací byly získány moderní odrůdy pšenice, jejichž zrna zůstávají pevně přichycena v klasech. Výsledkem každé hybridizace je různá kombinace chromosomů (genetická informace) a různý charakter při dalším zasetí. Výsledkem takové hybridizace, kdy einkorn (chromosomy AA) byla kombinována se dvěmi jinými divokými trávami (BB+DD), byla pšenice vhodná pro přípravu chleba (AABBDD).
Lidé, kteří pěstovali pšenici v oblasti úrodného půlměsíce se snažili získat co nejvíce rostlin se zrny pevně přichycenými v klasech, než rostlin se zrny, která snadno vypadávala. Tento charakter rostlin přecházel i na další generace a tak lidé postupně získávali převážně odrůdu s těmito požadovanými vlastnostmi, kterými se vyznačují současné moderní odrůdy pšenice. Jejich původní genetické předky lze dosud nalézt v úrodném půlměsíci a jsou občas využívány k šlechtění nových odrůd. Tato oblast je proto někdy označována jako Genetické pšeničné centrum.
Významných úspěchů ve šlechtění pšenice bylo dosaženo ve dvacátém století na základě hybridizace a "křížením" odrůd prováděné na mezinárodní úrovni. Výsledky získané v šedesátých a sedmdesátých letech byly příčinou, že toto období bylo nazývané "zelená revoluce", neboť celosvětová produkce pšenice se zvýšila přibližně o 35 %.
Křížení lze provádět nejen mezi jedinci stejného druhu, ale v omezeném rozsahu i mezi různými druhy. Například výsledkem křížení tvrdé pšenice a žita je Triticale, které spojuje vysoký výtěžek a kvalitu zrna pšenice s agronomickými výhodami žita. Žito je totiž možno pěstovat v horších půdních i klimatických podmínkách než pšenici.
Konvenční šlechtitelské programy představují účinné možnosti využívání genetické rozmanitosti zemědělských plodin pro zajištění výživy světové populace. Problém však spočívá v tom, zda tyto programy budou dostatečné i při značném nárůstu obyvatelstva Země v novém tisíciletí.
POTRAVINY DNES (FOOD TODAY) 03/2000