Všechna potravinářská aditiva musí mít nejen prokazatelné užitečné vlastnosti, ale současně musí projít důkladným a přísným hodnocením jejich bezpečnosti. Teprve potom získají povolení pro užití.

V Evropské Unii jsou všechna aditiva před jejich aplikací v potravinářských výrobcích hodnocena Výzkumným výborem pro potraviny EU (EU Scientific Committee on Food – SCF).

Hodnocení je založeno na shromáždění a posouzení všech dostupných toxikologických údajů včetně výsledků ověřování provedených na zvířatech i lidech. Na základě dlouhodobých krmných pokusů, kdy pokusná zvířata dostávají tato aditiva v krmení po celý život a po několik generací, je stanoveno maximální množství aditivní látky, které nemá prokazatelný toxický účinek (no-observed-adverse-effect-level – NOAEL). Pro zvýšení bezpečnosti je hodnota NOAEL dělena stem, což zohledňuje možné rozdíly při přepočtu údajů získaných na zvířatech na člověka a zároveň i různou citlivost jednotlivých osob. Takto získaný údaj „přijatelný denní příjem“ (Acceptable Daily Itake-ADI) představuje množství určité aditivní látky, které může člověk přijímat denně v potravě po celý život bez negativního vlivu na jeho zdraví.

Porovnání příjmu potravy s ADI

Vědecký výbor pro potraviny EU (SFC) podporuje používání pokud možno nejnižšího množství aditiv v potravinách v souladu s technologickými potřebami a s ohledem na spotřebitele. Pro zajištění, aby lidé nepřesáhli dávku ADI při konzumaci nadměrného množství určité potraviny, nebo příliš mnoha výrobků obsahujících určitou aditivní látku, požaduje legislativa EU, aby studie spotřeby byly prováděny i s ohledem na případné změny ve spotřebitelských zvyklostech. Hodnoty ADI mohou být porovnávány s "průměrnou“ a "extrémní“ spotřebou stanovenou pro celou populaci, nebo pro určité skupiny obyvatelstva. Za předpokladu, že takto stanovený příjem aditivní látky nepřesahuje hodnotu ADI, pak není třeba činit nějaká omezující opatření. Jestliže denní příjem příležitostně překročí ADI, je velice nepravděpodobné, že by mohlo dojít k jakémukoliv ohrožení spotřebitele, vzhledem k velkému bezpečnostnímu rozsahu. Jestliže se však zjistí, že příjem aditiva překračuje u určitých skupin obyvatel pravidelně hodnotu ADI, pak SCF může navrhnout buď snížení obsahu aditiva v potravinách, nebo omezit rozsah potravin, v kterých je povoleno toto aditivum používat.

Regulační systém EU

Na základě bezpečnostního hodnocení prováděných SCF, byl v roce 1988 vypracován "systém“ Směrnice o potravinářských aditivních látkách EU, z kterého se postupně vyvinulo několik podrobnějších legislativních opatření. Například v letech 1994-95 byly přijaty tři směrnice, které jsou běžně označovány jako směrnice pro aditivní látky "sladidla“,  "barviva“ a "různé“. Tyto směrnice obsahují seznam povolených aditivních látek (12 sladidel, 43 barviv a 280 různých aditiv). Komise EU rovněž stanovila kritéria čistoty pro aditiva, obecné nebo specifické, kategorie potravin, pro které je povoleno užití každé aditivní látky a dále, pokud je to nezbytné, rovněž stanoví i maximální hladiny použití.

Společný orgán WHO/FAO – Codex Alimentarius, vypracoval na celosvětové úrovni "Hlavní normy pro potravinářská aditiva“ (General Standards for Food Additives – GSDA), s cílem vyvinout účinné, praktické a nepopiratelné mezinárodní normy pro světový obchod. Pouze ty aditivní látky, které byly kladně vyhodnoceny Společným odborným výborem FAO/WHO pro potravinářská aditiva (Joint FAO/WHO Expert Committee on Food Additives – JECFA), byly do výše uvedených norem zařazeny. Potravinářská aditiva v GSFA byla rozdělena do 23 hlavních funkčních tříd s novým mezinárodním číselným systémem (International Numbering Systém – INS), který je podobný číselnému systému E zavedenému v EU).

Vzhledem k přísným regulačním opatřením a důkladnému testování, potravinářské aditivní látky představují bezpečnou složku naší potravy a přispívají k rychlému vývoji nových potravin v Evropě i v celém světě.

POTRAVINY DNES (FOOD TODAY) 05/2001