V současné době na potravinářských výrobcích narůstá počet etiket, , které uvádějí výživové i zdravotní údaje a poskytují tak pro spotřebitele užitečné informace o kupovaných potravinách. Mohou tak pomoci k lepšímu porozumění jak různé potraviny přispívají k zdravému stravování.

Již před více než 30 lety byla vyslovena domněnka, že původ dětské hyperaktivity, která je spojena se sníženou schopností se učit, může být ovlivňována syntetickými potravinářskými barvivy (AFC – artificial food colours) a některými druhy zeleniny a ovoce, které obsahují mimo cukr i soli kyseliny salicylové. Přesto, že celá řada vědců tuto teorii podrobila rozsáhlým testům, zůstává tato domněnka dosud nepotvrzena.

Spotřebitelé jsou rádi informováni o tom, co jejich potraviny obsahují, neboť z různých důvodů se chtějí některým přísadám vyhnout. Skoro všechny balené potraviny musí být v Evropě označeny v souladu se zákony EU, avšak až dosud terminologie označování všech přísad není spotřebitelům zcela jasná, takže při jejich interpretaci mohou vznikat různé problémy.

Etikety na potravinářských výrobcích představují prostředek, který umožňuje výrobci předávat důležité a nezbytné informace o nutriční hodnotě a složení svých výrobků. Pomáhají tak spotřebitelům v rozhodování o správném stravování a životním stylu. Zdá se však, že etikety s nutričními údaji nejsou dosud dostatečně využívány v širokém měřítku.

Osoby trpící alergií na některé potraviny, např. pšenici nebo vejce, je mohou snadno vyloučit ze své stravy za předpokladu, že jsou přítomny v přírodní formě. Je však velmi nesnadné zjistit, zda tytéž alergeny nejsou přítomny v některých hotových pokrmech nebo polotovarech, např. v omáčkách.

Etikety na potravinářských výrobcích nám mají pomáhat při výběru vhodných potravin. Znalost o nutričním složení našich potravin je nezbytný prvek při volbě zdravého stravování. Nový výzkum, který provedl EUFIC, však prokázal, že etikety neposkytují spotřebitelům všechny požadované informace, a proto jsou tyto údaje často ignorovány. Je proto nezbytné současné požadavky na označování potravin změnit? Řídí se spotřebitelé uvedenými údaji? A co vůbec lidé požadují od potravinových etiket?

V současném uspěchaném světě máme mnohem méně času než dříve, vyžadujeme proto pokrmy s rychlou přípravou a snacky, které umožňují snadné stravování doma i venku, ale výběr pokrmů by neměl mít negativní vliv na naše zdraví. Uvádění obsahu živin a dalších složek potravin na etiketách není důležité jenom proto, že spotřebitel má právo vědět, co potravina obsahuje, ale i proto, že tyto údaje pomáhají spotřebiteli zvolit si takové potraviny, které umožňují dodržovat zdravý a vyvážený způsob stravování.

Spotřebitel potřebuje vědět, co potraviny obsahují, aby si podle těchto údajů mohl koupit takové potraviny, které mu umožní zvolit zdravou, dobře sestavenou stravu. Pro alergiky je pak mnohem důležitější, aby si byli jisti, že zakoupené potraviny neobsahují potenciálně nevhodné, v některých případech pak i nebezpečné látky. Všechny tyto informace jsou uvedeny na etiketách a obalech, je však otázka, zda všichni vědí, kde tyto informace naleznou a zda jim také rozumějí.

Při člení etikety na potravinovém výrobku se často setkáte s termínem "příchutě" (flavouring). Proč se ochucovací látky do potravin přidávají? Odpověď je velmi jednoduchá. Spotřebitelé mají určitou představu o tom, jakou má mít příslušná potravina chuť. Ochucovací látky se často přidávají k obnovení nebo "zvýšení" chuti, ztracené při výrobním procesu, nebo pro zlepšení původní přírodní chuti.

"Funkční potraviny" je v současné době velmi populární označení ve světě potravin a předpokládá se, že jejich podíl na trhu v příštích letech bude podstatně vzrůstat. Mnoho lidí se domnívá, že funkční potraviny lze označovat jako zdravé. Bude proto vhodné podpořit diskusi o jejich zdravotních účincích potvrzených na vědeckém základě.

Na základě více než padesáti vědeckých nezávislých studií povolil Americký úřad pro potraviny a léky (US Food and Drug Administration - FDA), aby na obalech potravinářských výrobků včetně nápojů, které v jedné porci obsahují minimálně 6,25 g sojových bílkovin, bylo možno uvést následující: spotřeba 25 g sojových bílkovin denně jako část diety se sníženým obsahem nasycených tuků a cholesterolu může snížit nebezpečí výskytu srdečních onemocnění.